A já se díval zda padám

skrz oheň můj a prostor tmy

k zemi jež je plamenem

za dechu jemuž jsem podoben

více než noci

a vzpomněl jsem na tebe

když jsem uviděl starého muže

sepnout ruce jakoby se modlil

a můj pohled skončil na stínu

jež zde zanechala těla žen

pospíchající políbit

a jedna z nich, která ještě byla

měla oči jako dva kousíčky ledu

jimiž se jindy dívají mrtví jak ještě tančíme

a na něž se díváme jak mění své barvy a tají

ve sklenici za níž se nacházíme

a slova jimiž nelze nic říci

jsou čímsi jako objetím

a potom jsem tě poznal

jsi jednou z mých závratí

v nichž hledám krajinu mezi půlnocí a první vteřinou

a celá Země

se točila mojí osou

jako kapka ztracená dešti

jehož smíme v okamžiku lásky nebo smrti

spatřit jako galaxie

s letní travou pod hlavou

a rukou kolem pasu

a po milionté říci

podívej

hořím v nebi